1. jur. (ot koho [soudce], ot čeho [rozsudku] k komu, na koho, k čemu) odvolávat se, podávat odvolání (proti něčemu), zvl. proti rozsudku soudu dané nižší instance k dané instanci vyšší: ižádný nesmie mne jim [židům] dáti, neb sě k ciesaři otwolawam ComestS 405a appello; že se otwolawa [křivě odsouzená vdova] ot Filipa opilého k střézvému Filipovi GuallCtnostK 214 se appellare; Odwolawat se…od nepravých úsudkóv PrávHorT 157a appellatur; tomu listu odpírají a odvolávají se k duchovnímu právu Půh 3,331 (1447); ktož se odolawagi v súdu slovutném PrávJihlA 73b; u práva zkázanie skrze prokurátora svého odvolával se [Jan Komorovský] na Královskú Milost PrávOsvět 76 (1487); ║ tu [na „pozvech“] pan Jan Hlubovský odvolával se na záchodci PrávOsvět 80 (1492) dožadoval se odkladu pro získání procesního zástupce (?)

2. jur. na co odvolávat se na něco, dovolávat se svědectví něčeho: v držení toho panství i jeho předkové byli jsú a on jest a o to odvolával (m. -lá-) se na knihy brněnské, že…Půh 3,329 (1447); Alšík [vymáhající dluh]…před nás položil jest 5 listuov, na kteréž se odvolává v své žalobě NaučBrn 39; ║ k tomu se odwolawagice, kterak jest v první církvi bylo AktaBratr 1,130b opírajíce se o to

3. že, aby…ohrazovat se, protestovat: rukojmie pohnali Hynčíka Stoše k manskému právu, a Hynčík se odwolawa, že je zemenín PrávOpav 1,43 (1446); Petr [ze Sulevic] odvolává se, aby ho Piesečští právem zemským hleděli ArchČ 9,472 (1488)

4. čeho [žádoucího] odříkat se, vzdávat se něčeho: bylo jednomu mnichu poraděno, jenž často mieváše obludu, aby sě proto neodwolawal mše svaté HříchM 250; tímto listem sami se cti i víry naší odsuzujem a odvoláváme BřezKron 437